
Laura sedí se svými rodiči u večeře. ,,Představce si,´´ začně vyprávět, ,,že jsem od Zuzky dostala dodatečně k narozeninám báječnou hru. Jmenuje se Člověče, nezlob se´´ - Hm, to je od ní hezké,´´ brumlá tatínek, nos zabořený do novin. ,,Co byste tomu řekli, kdybychom si ji dnes večer společně zahráli?´´ navrhla Laura. ,,Cože? Dnes večer?´´ podivil se táta. ,,To nepřichází vůbec v úvahu! Dnes večer přece dávají v televizi pokračování naší oblíbené detektivky. To si přece nemůžeme nechat ujít!´´ - ,,Proč se pořád musíme koukat na televizi? Zuzka mi vypřávěla, že si často večer hrají různé hry,´´ protestuje Laura. Maminka ji okřikla: ,,Nebudeme o tom diskutovat! Slyšela jsi přece, co táta řekl.´´ Laura se smutně odloudala do svého pokoje. Člověče, nezlob se, brumlala si pro sebe. Vzala si několik pastelek a začala si kreslit. Ale co to? Najednou je všude tma. Laura chvilku zaraženě seděla, až uslyšela maminčin hlas: ,,Lauro, neměj strach! To jen vypadl elektrický proud.´´ V ten moment to Lauru napadlo! Rychle popadla svou novou hru a utíkala za rodiči do obývacího pokoje. Tam už teple plápolaly zapálené svíčky. ,,Tak, ale teď už se opravdu nemáte na co vymlouvat!´´ volá Laura a rozložila hru. ,,No dobrá,´´ souhlasil tatínek, ,,ale budeme hrát jen tak dlouho, než zase zapnou proud!´´ Laura rodičům ani nemusela vysvětlovat pravidla hry. Prý ji jako děti často hráli. Rozdala tedy figurky a kostky. Tatínkovi padala jedna šestka za druhou. ,,Hurá, vyhrávám!´´ jásá se smíchem hlava rodiny. ,,Už jsem skoro zapoměl, jaké to je, zahrát si nějakou hru. Viděl jsem nedávno v papírnictví zajímavé pexeso, naučil bych vás i dámu. Mohli bychom si večer zahrát častějí.´´ Laura se spokojeně culí. Vypadá to, že se ty nudné večery u televize brzy změní.




dobrý příběh :) můžu se tě zeptat v čem děláš svoje designy? máš je takové jakokdyby tečkované (nevím jak to mám říct) a mě se to šíleně líbí
:)